Hlas
Jak hlasy sténají a chtějí náš hlas, hlas, co už dostaly a chtějí nás zmást.
Epizoda
Tok myšlenek, která je správná.
Bijí se, přetahují. Možná, že žádná.
A když visím za okraj a provaz mi nikdo neháže, vzpomínám.
A když se ty přes řadu ran a překážek dostat chceš ke mě, pak já chci k tobě.
Prach
Padá nám na těla, bělavý prach.
Snáší se z minula, skrz času práh.
Jak krásný a smutný ten zjev, co jsem zřel.
Klouže se po vzduchu pocit, co jsem chtěl.
Padá zde z minula, světa, co byl,
svět, co je příběhem, svět, co jsem žil.
A z toho prachu si stavíme svět.
Svět, který bude, z toho, co zbylo
Svět, který měl být a toho co bylo.
Svět, který volá a vrací se zpět.
Svět ze zbytků světa, kde rozumu zdroj,
z chvil, kdy správná věta, je více, než boj.
A vidíš to až teď.
Dotaz?!
Když se tážeme?
Máme dotaz.
A když si zařveme!
Tak jsme nahlas.
Skrytý svět
Ve hluku tepotu,
Při bouři, při hřmotu
Neslyšném šepotu
…Ztrácí se svět
Jak introvert skrytý je,
Však dává se na obdiv.
Jak klam, co neexistuje,
Jak pod vlivem sedativ.
Vedle mě, nahoře,
V klamu, metafoře
Dech, co barví se modře
…Smyslový střet.
Stroje
Znají jen jeden tón, stále jen jej
monotónně si broukají.
Není jak strojům, když každý den
si při práci zpívají.
Óda na vodovodní kanálek
Ach jak jsi zkrášlil cestu mou,
černobílou, všední.
Vstoupil jsi do mých kroků.
Jsi nejkrásnější, nejkulaťoučtější z
vodovodních kanálků.
V tobě, milá němá tváři, mám vždy svou oporu.
Až u služeb získám klíček, na vždy budem spolu.
Otráven
Otráven myšlenkou,
nechce se spát.
Myšlenkou zbytečnou
co ruší řád.
Otráven, koluje,
v žilách mi dlí.
Myšlenkou neznámou
však sama si sní.
Není již dne, svět zakryla tma,
celý den a snad i noc jeví se ta
myšlenka otravná, co chce mi lhát,
jak scéna neměnná, co ruší řád
Když se slaví
Sešel se drak s opicí na návštěvu se sjeli.
Dali si po slivovici, okno otevřeli.
Vzpomínky jím vylétly, jako vyplašení ptáci,
A pak rozhoupali svět, jen tak pro legraci.
Anglicismy
Nějaký štědrý donátor
Dal my refrigerátor.
Kampak si jen postavím
refrigerátor kovový?
Že prý je to jako prezent
za to, že jsem vzorný student.
Stejně jako včera, dnes
vezmu si svůj módní dres.
A ač to není elegantní
nakoupím dnes za diskontní
Kouř
Stoupá a šíří se do světových stran,
Kouř, co se tvaruje, v tvar, co neznám.
Šíří se daleko, vnikne až tam,
Kde v srdci je hluboko pár skrytých ran.
Vítr si pohrává a tvoří obrazy,
scény a dramata, jevištní výrazy,
iluze světů, tváří a těl,
promítá zjev divadelních děl.
Však jen se mi zjeví a odvahu seberu,
stín, co se zjevil a získal si důvěru,
ten tvar jak by šklebil se a měnil se v příšeru,
mizel a tratil se, táhnoucí se v šeru.
A tak s tím zjevem vzdal jsem se otázek,
v prázdnotě představy kreslí si obrázek,
jak z vyhynulých druhů jen fosilie zbývá,
jak vzpomínka mizí a v kouř se rozplývá.
Příroda umělá
Vyprávíš o zelené louce.
Té, na samotném okraji města.
Úniku od betonu a kovových konstrukcí.
Stromy, nebe, kopce…
Vysílač, který nechce s vysíláním přestat
Solární panel na poli, energii v energii mění.
Tu, co svítí na tvou tvář,
paprsky svítící na cesty,
místo, čas, jen slunce zář.